Od úvodního vhazování bylo vidno, že zápas bude hlavně lítým bojem o každý kousek ledu. Už ve 26. sekundě se o první záznam do zápisu postaral navrátilec do sestavy T. Lorenc. Jeho přemíra snahy byla ohodnocena jako držení. Poté co se domácí úspěšně ubránili, dostali od rozhodčích výhodu pro změnu oni, tentokrát si šel dáchnout L. Fogl za podražení. Změna skóre nenastala ani tentokrát. Dál dominovaly obrany, případně oba vynikající brankáři. 

 

 Stejný obraz hry byl k vidění i ve druhé části. Rozdíl byl v tom, že si rozhodčí kromě několika vyloučení procvičili i křížení rukou nad hlavou - tedy trestné střílení. Poličský exekutor T. Lorenc se však tváří v tvář strážci brankoviště Salaše mýlil. Proto byl i po dvou třetinách nebývalý stav 0:0.

 

Stav na počátku 3. periody posouval do semifinále tým Salaše a proto domácí přeřadili na vyšší stupeň a zároveň podrobili sestavu zeštíhlující dietě. Rozhodčí naopak naordinovali hostům ve 35. minutě trestné střílení, neboť se na nich domácí při úniku dopustili podražení. I tentokrát ze souboje vyšel vítězně gólman. Na domácí se však přecejen usmálo štěstí. Přesně minutu od vyřazní ředkve se prosadil domácí ostrolstřelec T. Lorenc - 1:0. Jediný dosud známý absolvent covidu, kterému virus patrně zdvojnásobil objem plic.

 

Výsledky zápasů 1:7 a 1:0 tak neznamenaly nic jiného než prodloužení. Poměr hráčů na ledě tři na tři nahrává dobrým bruslařům a zkušeným borcům. Oba soupeři tak nasadili to nejlepší co bylo k dispozici. Přesto byla patrná na účastnících nervozita a oba celky se dopustili několika výstavních kixů. Vynikající gólmani ale své celky výrazně podrželi.

 

Nakonec tedy došlo na dovednostní disciplínu.