Po dlouhých pěti letech konečně dokázali rychnovští Zilvaři překročit svůj stín a postoupit do boje o medaile, psalo se v reportáži ze čtvrtfinálového zápasu a to opravdu přesně vystihuje realitu. Rychnovští hráči se čtyři roky intenzivního tréninku snažili zlepšovat a sezónu od sezóny se více přiblížit svým soupeřům, kteří měli na startu prvního ročníku o nějaký ten hokejový rok nabrusleno více. Zdá se že po pěti letech se kýženého výsledku zilvarská parta konečně dočkala. Celou základní část až na poslední zápas se Salaší hrála s každým soupeřem velice vyrovnaný hokej a když prohrála, tak ne o více než dvě branky. A čtvrtfinále bylo ještě o další level výše. Nejen že mladíci z Rychnova sehráli vyrovnanou hru, ale ještě dokázali udržet železné nervy v samostatných nájezdech a naopak svého zkušenějšího soupeře v této disciplíně vykoupat. Na skvělý výsledek a postup do semifinále ihned po zápase reagovali na mikrofon redakce KAHL lídři vítězného týmu. V zápase dvoubodový hráč Ondřej Barabáš, kapitán Víťa Kareš a nejproduktivnější obránce týmu Martin Novotný.

Ondřej Barabáš: "Na zápas s Klofany jsem si věřil,  i když jsme je nikdy před tím ještě neporazili. Prostě jsem nějak tušil,  že pokud máme postoupit do semifinále,  musíme v lose play-off dostat právě je! Největší motivaci jsem ale dostal před zápasem,  kdy se v naší kabině objevil Pavel Sedlák a řekl: Tak jim to aspoň trochu znepříjemněte, kluci!" 

Vítězslav Kareš: "Jednoznačně zápas hoden soutěže, která se nazývá KAHL. Slušnost, férovost, napínavá podívaná až do konce. Musím jednoznačně vyzdvihnout celý tým, který na ledě nechal opravdu všechno a skvělého brankáře který nás dnes podržel. Tohle je obrovské povzbuzení do další práce. A co bylo na zápase ještě skvělé, byla určitě divácká kulisa, fantastické, skvělý zážitek."

Martin Novotný: "Dneska byla cítit obrovská nabuzenost už v šatně před zápasem, kdy k nám promlouval náš kapitán, obrovský stmelovací článek našeho kádru. Apeloval na nás ať konečně zahodíme tu naši zamotanou hlavu a hrajeme hokej. Hned po úvodním buly nás Chrudim zatlačila hluboko do našeho obraného pásma. V tu chvíli jsem se zaťatými zuby čekal na první střídání až budu moct poprvé skočit přes mantinel. Karta se však obrátila a byli jsme to naopak my kdo vedl a bylo dobře, že pomyslnou první ránu v ringu jsme dali my. Abych pravdu řekl, po první třetině jsem myslel že mě z Chrudimského stánku odnesou nohama napřed, v takovém tempu se hrálo v první třetině. Zápas byl nahoru dolů až do konce, kdy jsme se po vyrovnávací brance na 3:3 ještě strachovali o výsledek. Jak přišly na řadu nájezdy, tam jsem prostě věděl že nás Jenda v brance podrží. Při každém nájezdu si počkal a když vychytal druhého klofana a navíc Radek Krupičků jednoznačně proměnil svůj nájezd, tušil jsem že je to doma. Po té už si jen pamatuju jak jsme se drželi za ramena a Vojta Barabáš řve na celou střídačku "jako v Naganu" a to poslední přeskočení manťáku bylo asi to nejlepší v dosavadní kariéře."