Zilvar nastupoval do zápasu s vědomím, že nepůjde o jednoduchý zápas. Tým byl částečně oslaben, neboť v sestavě chybělo kvůli nemocem a zranění několik klíčových hráčů. Trenér tak musel výrazně zamíchat se základní sestavou, ale jak se ukázalo, i když Zilvar hrál jen na dvě lajny, tým to rozhodně herně neoslabilo. Spíše naopak. První třetina začala z obou stran taktickým hokejem a bylo na co koukat. Bavili se hráči i diváci. Balauři se snažili všemi způsoby přelstít výbornou obranu soupeře, ale bez výsledku. Co nepřerušili hráči Zilvaru, to pochytal výborně chytající Dominik. Zilvar trpělivě diktoval svou hru a většinu šancí Balaurů likvidoval už ve středním pásmu. Nakonec to byli rychnovští borci, kdo v první třetině skórovali, a tak třetina skončila za stavu 0:1 pro domácí.

Protože technikou Balauři na Zilvar nestačili, zkusili ve druhé třetině změnu taktiky. Prudká nahrávka středem a unik na brejk. Takto se jim podařilo dvakrát uniknout, ale ke střelbě se díky dobré rychlosti a pohotovosti obránců už nedostali. Další uniky si už rychnovští pohlídali, a tak ani ve druhé třetině nenašli Balauři lék, naopak inkasovali branku druhou.

Třetí třetina už nebyla tím pohledným, čistým a taktickým hokejem, naopak začala být už mnohem agresivnější než ty předchozí. Technika hry téměř vymizela a hra se soustředila více na tělo. Přibývalo sporných momentů, které většinou rozhodčí neřešili a hru nechali běžet volně dál. Někdy to působilo nebezpečně jindy spíše komicky. To kupříkladu v momentě, kdy hráč Zilvaru byl, jak se lidově říká, nabrán na vidle. Za přemet, jaký předvedl přes záda soupeře (naštěstí s dobrým koncem) by se nemusel stydět ani kaskadér a herec Jean-Paul Belmondo. Jiný z hráčů Zilvaru si zas odváži z Pardubic jako trofej naražená žebra. Další naraženiny a pohmožděniny nemá cenu rozebírat, určitě se něco najde i na straně Balaurů. Přesto Zilvarovští se neustále drželi v klidu a herní pohodě. Hráli pořád svoji taktickou hru a nenechali se nijak rozhodit. Bylo téměř jisté (neboť čas se neúprosně krátil), že bude-li soupeř na ledě i nadále v této herní pohodě, Balauři Zilvar pravděpodobně nepřehrají. A tak jako blesk z čistého nebe přišlo nečekané vyloučení současně dvou hráčů Zilvaru najednou. Tak, jak stačili doposud Zilvarovští odolávat Balaurům ve čtyřech a k ničemu vážnému je nepustit, ve třech proti pěti už udržet současný náskok možné nebylo. Rozhodčím zřejmě přišlo vhod, že mají na ledě více prostoru a lepší přehled hry, a tak se do konce zápasu na trestné lavici překvapivě střídali už jen hráči Zilvaru. Pro Balaury už nebylo těžké takový zápas zvrátit ve svůj prospěch. 

A co říci závěrem? Velká pochvala a dík patří hráčům Zilvaru. Nejen, že ukázali na ledě převahu, mnohem důležitější je, že se nenechali hrou soupeře otrávit, udrželi si klidnou hlavu, nedali se vyprovokovat a nepřistoupili na hru soupeře. Vzhledem k vývoji konce zápasu to rozhodně pro hráče Zilvaru nebylo jednoduché. Toto ale právě tvoří charakter týmu, jednotu, radost ze hry i sportovního ducha. Je krásné a povzbudivé, když diváci i fanoušci toto dokáží po zápase ocenit bouřlivým potleskem i hlasitým poděkováním. Není důležité vyhrát, ale odejít se ctí. Trenér, pak ještě za tento přístup k zápasu poděkoval v šatně každému hráči osobně.

Jen tak dál borci, tak to má být!